Loupak.cz - Vtipy

Perfektně vypadající mladý podnikatel sedí u baru, popíjí pivko, když okolo něj prochází vysoká, bohatě obdařená blondýnka. Svůdně se na něj koukne a prohlásí: „Za dva tisíce pro tebe udělám cokoliv, jen když to popíšeš nejvíce třemi slovy.”
Chlápek asi minutu přemýšlí, pak vytáhne dva tisíce a povídá: „Vymaluj mi barák!”

Na konkurzu: „Mohl byste nám teď, prosím, vyhláskovat vaše jméno?”
„Ano, rád. V-A-Š-E J-M-É-N-O.”

Kdo se směje naposled, ten se směje nejdřív.

Chuck Norris je jako pes nejen proto, že dokáže vycítit strach, ale také proto, že se dokáže vychcat na co chce.

Doktor v porodnici oznamuje kanibalovi, čerstvému tatínkovi: „Je to chlapeček zdravý jako lidožravá řepa!”

Chuck Norris nemá problémy - zbavil se jich po svém...

Mladík si o prázdninách na táboře našel o něco starší holku a v září ji najednou potká na školní chodbě. Ihned ví, která uhodila - je to učitelka!
Nejprve ji chce pozdravit Ahoj, ale pak se raději rozhodne pro oficiálnější Dobrý den. Nakonec zahuhlá: „A... do...!”

Když to jede nahoru, jede to pomalu. Když to jede dolů, jede to rychle. Co je to?
Slon ve výtahu.

Pěkná, štíhlá, vysoká blondýnka se prochází v parku se svým čtyřnohým miláčkem. Přistoupí k ní mladý sympatický muž a povídá: „Slečno, vy máte ale krásného pejska. Můžu si vás pohladit?”

O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”